Volba prezidenta

     Po seznámení s některými názory kandidátů na prezidenta republiky mám jasno. Nebylo vlastně ani těžké se rozhodnout. Chci, aby prezident reprezentoval naši zemi, naše názory a postoje, které považuji za správné. Nepotřebuji prezidenta, který z nás udělá nejbohatší, nejoblíbenější, nejnavštěvovanější, nejobdivovanější zemi v Evropě. Chci dobrého člověka. To není málo. Podle čeho se tedy rozhodnout? Morální zásady a životní hodnoty mají určitou hierarchii a právo na život je jistě tím nejzákladnějším. Tady by vlastně mohla má argumentace skončit, protože p. Roithová je jediná, kdo se veřejně hlásí k ochraně života od početí do přirozeného konce. Což můžeme volit s čistým svědomím kandidáta, který je k tomu lhostejný či otevřený? Jistěže prezident o takových věcech nerozhoduje, ale má právo veta, jeho názor je medializován, může vyvolat veřejnou diskusi, může proti tomuto zákonu bojovat mnohými prostředky, názor prezidenta má v naší zemi ještě stále nějakou váhu a lidí, kteří s tímto zákonem nesouhlasí, se, věřím, v pravou chvíli objeví dostatek. Stejně tak, když jde o eutanázii.

     Dalším důležitým faktorem je právo na svobodu, tedy musím odmítnout kandidáty s prokomunistickými tendencemi. Poté je tu ještě podpora tradiční podoby rodiny. To jsou přece nejdůležitější otázky předvolební kampaně. Otázky, které ukazují na charakter kandidáta a které by měl prezident zastávat. Až potom jsou jeho názory v zahraniční politice, ekonomice, nato, euro, daně, školné, EU a kdo ví co ještě.

     Jsou lidé a není jich málo, kteří vzhledem k nepravděpodobnosti postupu Roithové do druhého kola, chtějí svůj hlas dát už v prvním kole Schwarzenbergovi, aby rozbil duo Zeman-Fischer. Myslím, že když jde o otázky jako je právo na život, nehodí se příliš taktizovat. Je to lidské, chceme mít všechno ve svých rukách. Ježíš, ale také nebyl žádný taktik. Kdybychom žili v jeho době, asi bychom jeho „taktiku“ nepochopili. Jeho cíl byl ale jasný. Věděl, kam jde a věděl, že jeho cesta bude složitá, ale za ten cíl - spásu lidí - to stálo. My teď také máme cíl. Chceme dobro naší země, dělejme tedy dobré kroky. Cesta bude jistě složitá a dlouhá, ale neměli bychom polevovat a ustupovat (v tomto případě volit knížete). Ano, úmysl je dobrý - rozbít duo Fischer-Zeman, ale prostředek - volba Schwarzenberga - dobrý není, protože je tu pro křesťana vhodnější kandidát a účel jak známo nesvětí prostředky.

     Myslím, že je třeba volit větší dobro (nikoli menší zlo - člověk by nikdy neměl vědomě volit zlo!) a zbytek s důvěrou nechat v Boží režii. Ano, je to „nelogické“, ale Boží logika je jiná než lidská. Ano, úspěch se téměř jistě nedostaví u těchto voleb, ale což nejsme schopni vidět trošku dál a v širších souvislostech? Jsou přece důležitější věci než volba prezidenta a my bychom kvůli ní neměli zaprodat naše svědomí.

„Základním povoláním církve je láskyplné a velkorysé přijetí každého lidského života.“(Benedikt XVI.) „Z vlastního povolání laiků vyplývá úkol hledat Boží království tím, že se zabývají časnými věcmi a upravují je podle Boha.“ (LG 31)

Volme!

Pěkný den

Matouš M. Venkrbec